Prostá, ale bezkonkurenční kuchyně

Centrální Chorvatsko je region, jenž na severu hraničí s Maďarskem, na západě se Slovinskem, na východě s Bosnou a Hercegovinou, a na jihu se přibližuje k Jaderskému moři.
Zeměpisné souřadnice odrážejí spletenec etnických vlivů, jež položily základy kuchařských tradic menších oblastí, jako jsou Záhoří, Příhoří, Mezimuří, Banija a na jihu Lika a Gorski kotar. Dialekty chorvatského jazyka, jimiž se zde mluví, jsou někdy tak rozdílné, že mají cizinci dojem, jako by slyšeli několik různých jazyků. Totéž platí pro recepty, které odrážejí veškeré bohaství městských, lidových i selských kuchyní.
V jižních pasteveckých oblastech je kuchyně založena na jednoduchých jídlech, jako je polenta, též zvaná pura, jež se celé hodiny vařívala na ohni a na konci ochutila kyselým mlékem, tvarohem nebo máslem. Donedávna byly takové pokrmy pokládány za jídlo chudých, ale dnes jsou tyto prosté recepty jedněmi z nejvíce oceňovaných. Na rozdíl od pasteveckých zážitků jihu se dojem z kuchyně zcela mění na severu, například ve Varaždínu. V tomto barokním městě se dodnes vaří podle receptů, jichž si užívaly vysoké vrstvy barokní společnosti, což je vidět například na zvěřině, jež se podává s pečlivě připravovanými omáčkami. Zámky i pastýřské koliby nejsou jen kulturními hraničními kameny a protiklady, ale také důkazem sdíleného kulturního dědictví všech společenských vrstev. V mnohých z nich dnes najdeme malebné restaurace.



































